\n
\nPřed několika lety vzniklo v Brně podivné, tajnostmi zahalené a po všech stránkách podezřelé hudebně recitační těleso – Pánské pěvecké sdružení extrémního folklóru KRÁSA.
\n
\n
\nJak, proč a kdy přesně toto sdružení vzniklo, lze jen těžko zjistit. Členové Krásy jsou totiž s obsedantní úzkostí skoupí na slovo, domluvit s nimi interview je prakticky nemožné, kontakt značně obtížný. Člověk vlastně nikdy s jistotou nemůže říct, že s nimi opravdu mluvil. Víme jen, že sdružení má dva stálé členy – Marka Daniela a Štěpána Rusína. Za jejich tiskové mluvčí se vydává hned několik mediálně známých osobností, které mnohé potvrdí, vzápětí však leccos jiné z nich dementují.
\n
\nKrása se tedy do kontaktu s veřejností dostává pouze svým nepopsatelným vystupováním. To nám ale nezabrání popsat pár prvků, kterými se Krása vyznačuje. Vystoupení nejsou zpravidla časově omezena a do poslední chvíle nikdo z pořadatelů nemůže říct, že skutečně proběhnou. Přitom se často jedná o celkem seriózní záležitosti, jakými jsou pohřby, vernisáže, svatby, promoce apod.
\n
\n
\nKrása přijíždí většinou náhle, nečekaně, ze strany, odkud ji nikdo nečeká, nejčastěji nějakým bizarním dopravním prostředkem – kůň, nablýskaný pohřební vůz z konce 50. let (odkud jsou členové Krásy vytaženi na márách pohřební službou), jindy tmavá limuzína bez poznávací značky a s tmavými neprůstřelnými skly. Vystoupení pak bývají doprovázena zfanatizovanou skupinou vyžilých dětí, které z plných plic skandují „Krása! Krása! Krása!…“ a sypou pod nohy příchozích okvětní plátky bílých růží.
\n
\n
\nRepertoár Krásy je potom nejlépe vystižen termínem folklorní euthanázie. Ze záplavy žlutých růží, jiřin, modrých ptáků a pestrých motýlů na elektrický pohon se linou melodie zapomenutých obrozeneckých písní, laponské dětské říkačky, ukolébavky koptských pasáků koz nebo teskné odrhovačky kdysi početné brněnské židovské menšiny. Vystoupení jsou velmi krátká, rychlá, akční, a než si diváci stačí uvědomit, co se děje, je po všem a nikdo neví, kam Krása zmizela…
