ATRAX MORGUE – Slush Of A Maniac.

Cover s vyobrazením dětské panenky, které právě čísi ruka mačká hlavu, a z míst, kde se obvykle vyskytuje žvatlací stroječek, juká lebka, napovídá, že tady půjde o poněkud drsnější sousto. Otočíme a hleďme, místo lebky přibyla další panenka. Plastická metamorfóza, či plastik – homunkul? Třeba něco napoví názvy skladeb. Hm. Necrophile Lust, Blade Penetration, After Murder….

To vypadá na pěkné bizarium, tak šup s tím do šroťáku. Ouvej! Přestože jsem si jednotlivé elektro – šoky dávkoval jak švédský kapky, trpěl jsem občas jak zvíře. Zvuková mřížka, ve které se nenalézá ani náznak rytmu nebo melodie, je totiž vyplněná shluky elektronicky generovaných zvuků dost drásavých frekvencí, místy nabývajících intenzity solidní smrště. A do toho všeho animálně deformovaný zvuk něčeho, co před zprzněním vzdáleně připomínalo lidský hlas. Tohle je terapeutická očistná kůra formou výplachu mozku.

Něco podobného předváděli začátkem 80. let američtí industrialisté Controlled Bleeding na albu Body Samples, australští S. P. K. na Laichenschrei a japonské noisové kapely typu Godzzila. Tehdy to byl možná totální extrém, ale co s tím v 90. letech? Dnes už je zřejmě mainstreamová kulturní estetika natolik zvrácená (TV Nova), že ani porno – patologická šleha Atarax Morgue nikoho nesloží.

Přesto lze Slush Of A Maniac vřele doporučit zvláště sběratelům zvukových a jiných bizarií a některým psychoterapeutům, kteří takto získají pomůcku, pomocí níž mohou demonstrovat pacientovi (a nakonec i sobě), že jeho zdánlivá deviace je pouhou odchylkou od špatně vymezeného normálu.

Srovnej si: viz text a elektrošoková terapie podle Uga Cerlettiho (1877 – 1963)

[rating:1/6]